◊ sejít / uhnout z cesty
1.
ztratit směr, zabloudit:
I zkušený a znalý turista tu lehce sejde z cesty.
Značky jsme ztratili z dohledu a samozřejmě jsme uhnuli z cesty.
2.
odchýlit se (v životě, ve svém jednání ap.) od správného, požadovaného směru, záměru ap.:
Nejdůležitější je nesejít z vlastní cesty, věřit v to, co člověk dělá.
Nenechal se odradit dílčími neúspěchy, neuhnul z cesty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
1.
ztratit směr, zabloudit:
I zkušený a znalý turista tu lehce sejde z cesty.
Značky jsme ztratili z dohledu a samozřejmě jsme uhnuli z cesty.
2.
odchýlit se (v životě, ve svém jednání ap.) od správného, požadovaného směru, záměru ap.:
Nejdůležitější je nesejít z vlastní cesty, věřit v to, co člověk dělá.
Nenechal se odradit dílčími neúspěchy, neuhnul z cesty.
→ cesta
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)